Vzpomínám si, když mi můj bratr volal, ať pro něj přijedu, protože boural svůj automobil. Byla jsem opravdu v šoku, jak se můj bratr může vybojovat v automobilu, když jezdí už opravdu hodně dlouho, potom mi řekl, že do něj narazila motorka. Byla jsem opravdu překvapená. Z hrozilo mě to. Doufala jsem, že třeba motorkář přežil. Když mi potom bratr říkal, že všechno je v pořádku, ale že je v šoku, tak jsem pro něj rychle jela. Viděla jsem tam i sanitku motorkáře zrovna nakládali do sanitky. Byla jsem v šoku, tohle se snad ani nemohlo stát. Myslela jsem si, že jsem v nějakém špatném a zlém snu, že je to nějaká noční můra.
Potom mi bratr řekl, že ten motorkář. Nedal vůbec přednost a že normálně jel a motorkář na něj napral přímo z boku. Bratr byl rád, že to narval prý do jeho boku, kde seděl spolujezdec, ale naštěstí místo spolujezdce bylo opravdu prázdné. Myslím si, že kdyby tam někdo seděl, že to asi nedopadne dobře, ale doufala bych, že by to dopadlo dobře. Můj bratr řekl, že teďka už se bude bát řídit. Že i když bude vědět, že má přednost, že raději bude čekat bratrovi jsem řekla, ať se nebojí, že tohle byla jenom náhoda. Bratr řekl, že je docela v šoku, ale že se bude bát jezdit a že chvilku si dá oddych.
Nakonec bratr začal jezdit automobilem asi až po dvou měsících. Zatím jezdil taxíkem nebo autobusem, nebo kolikrát jsem ho i já někam odvezla. Třeba jsem ho vozila autem na nákup a podobně. A když si potom můj bratr konečně na jaře už vytáhl motorku, tak řekl, že se také bojí. Takže na motorce, kterou si pořídil před pěti lety, tak jezdil jenom párkrát, protože se bál a stále nemohu zapomenout na to. Jak do jeho automobilu narazila motorka? Já se tomu nedivím, protože já bych se asi také bála. Proto bych si měla dávat pozor také nikdy nevíte, jakého blázna potkáte, že vám nedá vůbec na silnici přednost.